Jak lépe učit - metody konstruktivistického učení

Garant předmětu:

Přednášející:

Cvičící:

Předmět zajišťuje:

institut pedagogických a psychologických studií

Anotace:

Předmět, který svým obsahem spadá do oblasti didaktické, je důležitý nejen pro všechny studenty, kteří mají v úmyslu se někdy zabývat učitelským povoláním, ale také pro učitele z praxe.

Účast na předmětu přinese studentům základní vhled do klíčových aspektů procesu vyučování (se zaměřením na objasnění pojmů „obsah - cíl - metody“) a zároveň jim poskytne podpůrný prostor pro vytváření vlastních návrhů na využití konstruktivistických metod učení v technickém vzdělávání, včetně argumentů pro obhajobu jejich realizace ve výuce na úrovni všech typů a stupňů škol i šk. zařízení.

Požadavky:

1) Účast na přednášce a semináři, individuální práce studentů, samostudium.

2) Příprava vlastního návrhu výukové situace s využitím moderních metod učení a jeho prezentace v rámci studijní skupiny. Na základě připomínek vytvoří studenti alterace, které následně zapracují do své přípravy.

3) Studium doporučené odborné literatury a zdrojů.

Zápočet je zaměřen na orientační ověření úrovně osvojených vědomostí a znalostí v rozsahu výuky.

a zadaných studijních pramenů, včetně stručného představení vlastního návrhu na využití některé

z moderních metod učení v praxi

Osnova přednášek:

1) Úvod do problematiky - Konstruktivistické pojetí výuky, základní otázky učitele jako tvůrce učeb. procesu „CO?“, „JAK?“ a „PROČ?“

2) JAK LÉPE UČIT? Vymezení pojmů - moderní vyučovací metody a přístupy = Nové? Efektivní? Tvůrčí? Aktivizační?

3) Pojmenování a vysvětlení podstaty vybraných metod výuky (na konkr. příkladech), prakt. ukázky klasických a netradičních způsobů výuky, kombinace a jejich význam, načasování jejich aplikace do výuky

3) Vhled do didaktických souvislostí - problematika motivace žáků, plnění vzděl. plánů a hodnocení

4) Aktivizace studijní skupiny - tvorba a prezentace vlastních návrhů výuky s využitím aktivizačních metod učení spec. přizpůsobených potřebám techn. vzdělávání.

5) Ukázky dobré praxe (video hospitace, rozbor výuky).

6) Reflexe výstupů v rámci studijní skupiny, vzájemné posuzování návrhů a spol. hledání lepších řešení, vznik alterací. Zhodnocení jednotlivých prakt. výstupů ze strany učitele, přednesení závěrů, včetně podání pedag. doporučení.

Prezentace - výňatek z textů, včetně citací:

Bez obsahu nelze nikoho vzdělávat ani se cokoliv učit, bez práce s konkrétním obsahem nelze dojít k naplnění žádných edukačních cílů. (Šobáňová et al., 2015)

První otázkou učitele při plánování výuky nebývá „Čeho chci dosáhnout?“,tj. otázka po cílech, ale „Co budu dělat?“ - otázka po obsahu.(Slavík in Janík, Slavík, Najvar, 2011

Otázky „CO - JAK - PROČ“. Otázky vymezují celý prostor pedagogického rozhodování a jednání ve výuce z hlediska učitele jako tvůrce jejího obsahu

„Jakým způsobem toho (cílů) ve výuce dosáhnout?“ (metody)

Sdílení obsahu má být „přitažlivé a podněcující“, být „kognitivní výzvou či hádankou, která “svádí

k poznávání a vybízí k řešení". (Janík et al., 2013)

Výukovou metodu chápeme jako uspořádaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků, které směřují k dosažení edukačních cílů.

Důraz na „konstruující se subjektivitu žáka, jenž je vždy pojímán jako aktér tvořící svůj vlastní osud“. (Štech, 1992)

Konstruktivismus jako současné dominantní pedagogické paradigma. Důraz na aktivní úlohu subjektu

a důležitost jeho interakce s prostředním a společností.Učitel/ „konstruktér“ připravuje/ „aranžuje“ vzdělávací situace tak, aby v nich žáci postupně sami re/konstruovali vzdělávací obsah.

Moderní pedagogika preferuje modely výuky s podporou aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků, což vede k autoregulaci jejich učení.„Nová“ kultura vyučování a učení klade důraz na aktivizaci žáka.

Způsob, jakým se chopí vzdělávacího obsahu žák, závisí jak na didaktických dovednostech učitele, tak i na individualitě jedince.

Každá výuková metoda může do určité míry podněcovat žáky k autoregulaci jejich učení a z tohoto hlediska je tedy hodnotná.(Žák, 2012)

Edukační metody a formy představují významné prostředky, pomocí nichž můžeme dosáhnout vytčené cíle ve výuce.

Díky správné volbě různorodých aktivit učitele a žáků, ale také i díky jejich vhodné kombinaci, může být výuka velmi efektivní.

Výukové metody můžeme dělit podle nejrůznějších kritérií; pokusů je mnoho (např. Maňák, Švec, 2003, které používá i ČŠI).

V efektivní výuce se metody střídají. Optimálně se využívá všech cest, které máme k dispozici. (Průcha, 2013)

Klasické metody nezavrhujeme. Jejich užití má i v dnešním vzdělávání význam, ale je dobré tyto metody inovovat (např. použitím moderních didaktických prostředků jako PC, tabletu atd.)

Moderní/ aktivizační výukové metody preferujme. Odpovídají konstruktivistickým principům - vedou

k rozvoji klíčových a odborných kompetencí žáků.

JAK NEJLÉPE VYUŽÍT KOSTRUKTIVISTICKÉ/ MODERNÍ/ AKTIVIZAČNÍ METODY V ODBORNÉM TECHNICKÉM VZDĚLÁVÁNÍ?????

Prameny zaměřené na otázky technického vzdělávání doporučují modifikace výukových metod zaměřených na aktivizaci.(Pecina, 2017)

Inspirováni členěním J. Maňáka a V. Švece navrhujeme upravený model členění výukových metod

v kombinaci s organizačními formami z hlediska aktivity žáků:

1. Metody zprostředkování hotových vědomostí, dovedností a návyků: Metody slovní (vysvětlování, vyprávění, popis, přednáška, práce s textem). Metody názorně - demonstrační (předvádění a pozor., práce s obrazem, instruktáž). Metody dovednostně-praktické (front. laborování a experimentování, napodobování, práce v dílně, cvičné kuchyni, školním pozemku.atd.)

2. Metody aktivizační (metody problémové v kombinaci s formami výuky).

Problémově orientované pozorování předmětů a jevů. Instruktáž a problémově orientovaná instruktáž. Samostatná práce. Diskusní metody (rozhovor, dialog, diskuse). Problémová metoda (metoda řešení problémových otázek a úkolů). Metody situační a inscenační. Didaktické hry. Brainstorming a Brainwriting. Mentální mapování. Projektová výuka (výukové projekty). Televizní výuka (využití výukových videí). Problémově orientovaná práce s počítačem. Problémově orientované školní experimentování, laborování a práce v dílnách, problémově orientované cvičné, užitkové a produktivní práce. Problémově orientované skupinové a kooperativní vyučování. Problémově orientované exkurze, vycházky a jiné mimoškolní akce. Další varianty metod (modifikace výše zmíněných metod).

První a druhá skupina na sebe navazují a prolínají se zejména v situacích aktivní práce žáků při osvojování psychomotorických dovedností (dovednostně-praktické metody - samost. práce žáků).

V případě druhé skupiny metod jde vždy o aktivní činnost žáků různé intenzity a náročnosti se specifickým zaměřením k dosažení příslušných výchovně vzdělávacích cílů všech kategorií. Jsou to zejména problémové situace - od řešení drobných výukových problému až k řešení komplexních problémů (např. projektů).

Aktivizující metody jsou obecně hodnoceny jako vysoce efektivní Za přínosné ve vztahu k formativ. stránkám osobnosti (v lit. je vyzdvihována i výchovná funkce těchto postupů). V oblasti získaných vědomostí a návyků je jejich přínos sporný. Je také nutné zdůraznit, že jejich náročnost a zavádění do výchovně vzdělávací praxe sebou nese velké problémy.

Argumentace pro široké zavedení: Správně užitá aktivizační metoda objevování má celou řadu předností (Petty, 1996).

Je aktivní, motivující a zábavná. Vede k jasnému pochopení látky prostřednictvím dosavadních znalostí a zkušeností.

Vyžaduje od žáků myšlenkové pochody vyššího řádu: hodnocení, tvůrčí myšlení, řešení problémů, analýzu, syntézu.

Stejně jako při jiných aktivních metodách jsou žáci podněcování, aby vnímali učení jako činnost, kterou konají oni sami, spíše než jako cosi, co na nich provádějí odborníci. Někteří učitelé pokládají tuto vlastnost metody za klíčovou a díky tomu ji staví nad ostatní.

Umožňuje žákům, aby se těšili z toho, že sami věci řeší, čímž se zvyšuje jejich vnitřní motivace nejen k učení.

Z mapování aktuální situace v techn. vzdělávání vyplynulo zjištění, že mnozí učitelé stále nemají

o vybraných metodách aktivizující výuky dostatečné teoretické poznatky (Pecina, 2017).

Osnova cvičení:

Šablona pro vypracování zadané úlohy - cvičení - tvorba pedagogického sumáře:

NÁVRH VÝUKY S VYUŽITÍM INOVATIVNÍCH METOD UČENÍ V OBLASTI TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

Téma (CO?):

Cíl (PROČ?)

Navržená metoda učení s důrazem na inovativní přístup (JAK?):

Stručný popis výuky, včetně zasazení do širšího vzdělávacího kontextu:

Metodicko-didaktické vymezení:

Materiálně techn. vybavení:

Organizační zajištění:

Vhodnost zařazení, popis cílové skupiny, návaznost na kurikulum:

Přínos pro žáka/ studenta:

Slabé a silné stránky návrhu:

Část druhá:

Úprava návrhu dle připomínek skupiny (jedn. členů prof. společenství), vznik alternativních návrhů.

Z alterací vzešlých z rozhovoru si student vytvoří seznam a zapíše si ho na druhou str. formuláře s návrhem.

Poté si student seznam znovu prostuduje a na základě svého uvážení vybere nejlepší alteraci. Posledním úkolem je připsat nový návrh do přípravy, včetně stručného zdůvodnění jeho výhod (s ohledem na potřeby a zájmy učící se skupiny).

Cíle studia:

1) Cílem předmětu je seznámit studenty s jedním z významných současných moderních pedagogických trendů - konstruktivistickými vyučovacími metodami a předat jim základní informace o možnostech jejich efektivního využití v každodenní pedagogické praxi.

2) Dalším důležitým cílem studia je připravit studenty pro tvůrčí přístup ve výuce a přivést je ke konstruování/ aranžování výukových situací s důrazem na využívání aktivizačních metod učení v rámci odborného technického vzdělávání.

Studijní materiály:

Povinná studijní literatura:

GRECMANOVÁ, H., E. URBANOVÁ. 2007. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc: Hanex. 180 s. ISBN 80-85783-73-8.

MAŇÁK, J., & ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 188 s. ISBN 80-7315-039-5.

PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. 380 s. ISBN 80-7178-070-7.

Užitečné odkazy a zdroje:

HRABALOVÁ, E. Vyučovací metody a jejich uplatnění ve výuce odborných předmětů na střední

škole [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Bakalářská práce.

Dostupné z: http://is.muni.cz/th/208846/pedf_b/BP__vyuc._metody.pdf

PECINA, P. Výukové metody a formy ve středoškolském technickém vzdělávání s důrazem na aktivní činnost žáků [online]. Habilitační práce. Brno: PdF MU, 2017. 251 stran+ přílohy. Dostupné také z: https://muni.cz>inet-doc

Vyučovací metody používané v technickém vzdělávání na ZŠ a nižších ročnících víceletých gymnázií a příklady dobré praxe. Elektronická učebnice určená pedagogům základních škol a víceletých gymnázií [online]. Praha: TA ČR, 2017. 77 s. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/21345/elektronicka_ucebnice_pdf.pdf

ŽÁK, V. Metody a formy výuky. Hospitační arch [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. 30 s. ISBN: 978-80-87063-61-3. Dostupné také z:

http://www.nuov.cz/uploads/AE/evaluacni_nastroje/11_Metody_a_formy_vyuky.pdf

Další doporučená studijní literatura:

DRAHOVZAL, J., O. KILIÁN, R. KOHOUTEK. Didaktika odborných předmětů. Brno: Paido, 1997. 156 s. ISBN 80-85931-35-4.

DVOŘÁČEK, J. Pedagogika pro učitele odborných předmětů. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2005. 304 s. ISBN 80-245-0886-9.

KALHOUS, Z., & OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2009. 447 s. ISBN: 978-80-7367-571-4 (váz.)

KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. 152 s. ISBN 80-7178-167-3.

KOTRBA, T., L. LACINA. Aktivizační metody ve výuce. Příručka moderního pedagoga. Brno: Barister & Principal, 2011. 185 s. ISBN 978-80-87474-34-1.

MAŇÁK, J. Alternativní metody a postupy. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 89 s. ISBN 8021015497.

NEZVALOVÁ, D. Metody výuky a jejich realizace ve vyučování na středních školách. Studia pedagogica 2. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouc, 1992. 173 s. ISBN 80-7067-151-3.

PECINA, P., L. ZORMANOVÁ. 2009. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. Brno: Masarykova univerzita. 147 s. ISBN 978-80-210-4834-8.

SILBERMAN, M. 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. Praha: Portál, 1997. 312 s. ISBN 80-7178-124-X.

SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7.

SVOBODA, E., BEČKOVÁ, V., ŠVERCL, J. Kapitoly z didaktiky odborných předmětů. Praha: ČVUT, 2004. 156 s. ISBN 80-01-02928-X.

VALIŠOVÁ, A., & Kasíková, H. a kol. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007. 402 s. ISBN: 978-80-247-1734-0 (brož.)

Poznámka:

Prakticky zaměřený předmět

Další informace:

Odkaz na Moodle kurz: https://moodle-vyuka.cvut.cz/course/view.php?id=5889

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů:

• B-UOP-kombinovaná forma od 17/18 (povinně volitelný předmět)
• B-UPV-komb. forma od 17/18 (povinně volitelný předmět)
• B-UOP kombinovaná forma od 18/19 (povinně volitelný předmět)
• B-UPV-K kombinovaná forma od 18/19 (povinně volitelný předmět)
• B-UOP kombinovaná forma od 19/20 (povinně volitelný předmět)
• B-UPV-K kombinovaná forma od 19/20 (povinně volitelný předmět)