Logo ČVUT
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE
STUDIJNÍ PLÁNY
2023/2024
UPOZORNĚNÍ: Jsou dostupné studijní plány pro následující akademický rok.

Anatomie a fyziologie II.

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se
Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky
17PBOAF2 Z,ZK 5 2P+2S česky

Předmět 17PBOAF2 lze klasifikovat až po úspěšné klasifikaci předmětu 17PBOAF1

Garant předmětu:
Přednášející:
Cvičící:
Předmět zajišťuje:
katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva
Anotace:

Předmět je zaměřen na integraci klasických oborů anatomie, mikroskopické anatomie a fyziologie , se základy histologie.Předmět slouží k pochopení vztahů mezi stavbou a funkcí lidského organismu. Výuka sleduje moderní pedagogické trendy spočívající v přímé vazbě morfologie a funkce jednotlivých systémů. Seminární výuka je úzce vázána na témata přednášek a propojena s praktickými cvičeními. Je zaměřena výrazně problémově a využívá aktivačních metodik ke zvýšení motivace studentů. Samozřejmostí je využití moderních multimediálních programů (např. ADAM a další). Po stránce teoretické i praktické bude hlavní důraz kladen na morfologii a funkci životně důležitých orgánů a systémů.

Požadavky:

Požadavky zápočtu

1. Prezence na 80 % praktických cvičení. Absence (do 20 %, tj. 2 absence za semestr) musí být nahrazeny s jinou paralelkou probírající stejné téma (případně dle dohody s vyučujícím). Nemoc doložená pracovní neschopností nebo zprávou lékaře je považována za absenci a musí být nahrazena s jinou paralelkou (případně dle dohody s vyučujícím). Pokud student nebude připraven dle požadavků vyučujícího, které byly deklarovány v dostatečném předstihu, nebude mu účast na daném cvičení umožněna a bude se muset zúčastnit cvičení s jinou paralelkou dle domluvy s vyučujícím. Nebude umožněna účast na cvičení, pokud se student dostaví pozdě na zahájení výuky, což by znemožnilo jeho plnohodnotné zapojení do průběhu výuky, anebo to narušilo výuku celé skupiny.

2. Úspěšné absolvování všech průběžných kontrol znalostí ověřovaných písemným nebo ústním zkoušením. Minimální počet správných odpovědí u jednotlivých průběžných zkoušení je stanoven na 50 %. Průběžné kontroly znalostí se provádí jenom jednou. Oprava průběžného zkoušení je povolena pouze v případě, kdy student má pouze u jednoho z testů počet bodů menší, než 50 %. Oprava průběžného zkoušení se provádí na hodině určené vyučujícím (zpravidla se jedná o 12. nebo 13. výukový týden).

3. Úspěšné absolvování závěrečného zápočtového testu, který obsahuje 20 otázek. Pro udělení zápočtu musí mít student 60 % správných odpovědí. Závěrečný zápočtový test je doplněn ústním zkoušením při získání počtu bodů v rozmezí 45 - 59 %. Závěrečný zápočtový test se píše pouze jednou bez možnosti opravy. Závěrečný zápočtový test nepíše student, který se aktivně podílel na výuce v průběhu semestru, má splněny požadavky č. 1 a 2, a má průměr z průběžných testů více než 80 %.

Požadavky zkoušky

1. Udělený zápočet z praktických cvičení.

2. Písemné prokázání znalosti testem (30 otázek). Úspěšnost testu minimálně 70 %.

3. Testy nejsou zveřejněny a nejsou po zkoušce poskytovány studentům, ale výsledky jsou konzultovány.

Upozornění: interval mezi řádnou a opravnou zkouškou nebo opravnými zkouškami musí být minimálně sedmidenní. Bez získání zápočtu není možné zkoušku absolvovat!

Osnova přednášek:

1. Oběhový systém. Stavba srdce. Řídící mechanismy oběhového systému, mechanismy řízení srdeční činnosti (minutový srdeční výdej, řízení srdeční frekvence, řízení tepového objemu). Doporučené experimentální úlohy: Analýza srdce pomocí EKG

2. Oběhový systém. Stavba cév. Hemodynamika krevního oběhu (krev, viskozita krve, faktory ovlivňující viskositu krve), arteriální tlak a jeho řízení. Praktikum (Vernier). Doporučené experimentální úlohy: Tepová frekvence a tělesná námaha; Reakce tepové frekvence na zpětnou vazbu baroreceptorů; Krevní tlak a tělesná námaha

3. Mízní soustava. Stavba. Princip fungování. Mikrocirkulace a výměna látek mezi krevním řečištěm a tkáněmi organismu, tvorba mízy. Transport mízy.

4. Vylučovací systém. Stavba. Anatomie ledvin, renální cirkulace, inervace ledvin. Základní procesy tvorby moči (glomerulární filtrace, tubulární procesy). Vývodné cesty močové: jejich stavba a funkce. Pohlavní rozdíly ve stavbě vylučovacího systému. Definitivní moč a její charakteristiky.

5. Pohlavní systém. Pohlavní diferenciace. Stavba pohlavního systému muže. Stavba pohlavního systému ženy. Tvorba pohlavních buněk, produkce pohlavních hormonů (a jejich funkce). Ovariální cyklus. Menstruační cyklus.

6. Nervový systém. Organizace a funkce CNS. Vnitřní prostředí CNS (hematoencefalická bariéra, mozkomíšní mok, jeho tvorba, transport a funkce). Neuroglie. Motorický nervový systém. Spinální mícha (stavba, reflexy).

7. Nervový systém. Motorický systém. Mozkový kmen (stavba, reflexy). Mozeček (stavba, reflexy). Bazální ganglia (stavba, reflexy). Mozková kůra (stavba, rexlexy). Fyziologie řízení pohybu.

8. Senzorický nervový systém. Receptory. Kožní čití, vnímání pohybu a polohy. Zrak, sluch, chuť, čich. Bolest. Autonomní nervový systém. Mozkový kmen, hypotalamus. Periferní oddíly: sympatikus a parasympatikus.

9. Kůže a kožní orgány.

10. Žlázy s vnitřní sekrecí. Stavba a funkce jednotlivých žláz s vnitřní sekrecí. Obecné mechanismy humorální regulace.

Osnova cvičení:

1. Oběhový systém. Stavba srdce. Řídící mechanismy oběhového systému, mechanismy řízení srdeční činnosti (minutový srdeční výdej, řízení srdeční frekvence, řízení tepového objemu). Doporučené experimentální úlohy: Analýza srdce pomocí EKG

2. Oběhový systém. Stavba cév. Hemodynamika krevního oběhu (krev, viskozita krve, faktory ovlivňující viskositu krve), arteriální tlak a jeho řízení. Praktikum (Vernier). Doporučené experimentální úlohy: Tepová frekvence a tělesná námaha; Reakce tepové frekvence na zpětnou vazbu baroreceptorů; Krevní tlak a tělesná námaha

3. Mízní soustava. Stavba. Princip fungování. Mikrocirkulace a výměna látek mezi krevním řečištěm a tkáněmi organismu, tvorba mízy. Transport mízy.

4. Vylučovací systém. Stavba. Anatomie ledvin, renální cirkulace, inervace ledvin. Základní procesy tvorby moči (glomerulární filtrace, tubulární procesy). Vývodné cesty močové: jejich stavba a funkce. Pohlavní rozdíly ve stavbě vylučovacího systému. Definitivní moč a její charakteristiky.

5. Pohlavní systém. Pohlavní diferenciace. Stavba pohlavního systému muže. Stavba pohlavního systému ženy. Tvorba pohlavních buněk, produkce pohlavních hormonů (a jejich funkce). Ovariální cyklus. Menstruační cyklus.

6. Nervový systém. Organizace a funkce CNS. Vnitřní prostředí CNS (hematoencefalická bariéra, mozkomíšní mok, jeho tvorba, transport a funkce). Neuroglie. Motorický nervový systém. Spinální mícha (stavba, reflexy).

7. Nervový systém. Motorický systém. Mozkový kmen (stavba, reflexy). Mozeček (stavba, reflexy). Bazální ganglia (stavba, reflexy). Mozková kůra (stavba, rexlexy). Fyziologie řízení pohybu.

8. Senzorický nervový systém. Receptory. Kožní čití, vnímání pohybu a polohy. Zrak, sluch, chuť, čich. Bolest. Autonomní nervový systém. Mozkový kmen, hypotalamus. Periferní oddíly: sympatikus a parasympatikus.

9. Kůže a kožní orgány. Žlázy s vnitřní sekrecí. Stavba a funkce jednotlivých žláz s vnitřní sekrecí. Obecné mechanismy humorální regulace.

10. Konzultace, zápočet

Cíle studia:

Obsahové zaměření anatomie: Anatomie studuje stavbu lidského těla. Anatomie utváří makroskopický obraz o složení lidského těla z jednotlivých tkání. Spolu s lékařskou terminologií je anatomie považována za úvodní obor teoretických lékařských předmětů. Anatomie obecná podává obecný přehled o názvu a popisu orgánů, anatomie speciální popisuje stavbu jednotlivých orgánů, anatomie topografická studuje vzájemnou polohu anatomických útvarů v jednotlivých oddílech těla.

Obsahové zaměření fyziologie: Výuka je zaměřena na homeostatické mechanismy a regulační systémy od úrovně buněčné do úrovně systémové Fyziologické regulace hormonální, nervové, imunitní a regulace řízené vyšší nervovou činností jsou obzvlášť vhodným námětem pro bioinženýrství. Zvládnutí fyziologie na odpovídající úrovni předpokládá základní znalosti anatomie, stejně jako biochemie, biofyziky a genetiky.

Cíle anatomie: Všeobecné cíle výuky - postavení základů pro vývoj biomedicínského myšlení, přehledné znalosti o morfologii člověka, které jsou předpokladem pro pochopení funkčních souvislostí. Získání základních znalostí systematické a topografické anatomie orgánů a orgánových systémů.

Cíle fyziologie: Cílem je vštípit posluchačům poznatky o základních fyziologických funkcích buněk, orgánů a orgánových systémů člověka a jejich vzájemných interakcích.

Studijní materiály:

Anatomie

[1] Funční anatomie, Dylevský, I., Grada 2012.-

[2] Obecná kineziologie, Dylevský, I., Grada 2012.-

[3] Speciální kineziologie, Dylevský, I., Grada 2012.-

Fyziologie

[1] Fyziologie lokomočního aparátu Král, A. (Ke stažení na webových stránkách předmětu.)

[2] Atlas fyziologie člověka, Silbernagel, S., Despopoulos, A. Grada 2012.-

[3] Základy lékařské fyziologie, Langmeier, M. a kol . , Grada 2012.-

Poznámka:
Další informace:
Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje
Předmět je součástí následujících studijních plánů:
Platnost dat k 27. 3. 2024
Aktualizace výše uvedených informací naleznete na adrese https://bilakniha.cvut.cz/cs/predmet2547706.html